Karabairský kůň


Navštivme spolu střední Asii, zavítejme do Uzbekistánu a Tádžikistánu - do domoviny málo známého karabairského koně. Je zde ztělesněním krásy a ve společnosti vysoce ceněn.


Původ a historie


Centrem chovu karabairského koně jsou především Uzbekistán a sever Tádžikistánu, při čemž největším hřebčínem je asi Džizak u města Samarkand.

 

Co se týče původu, je tento tvrdý kůň výsledkem křížení půvabných arabských koní a podsaditých primitivních plemen. I když není tak ušlechtilý, je nepostradatelným v národní uzbecké hře „kokpar", která je velmi náročná, poněvadž zde neplatí mnoho pravidel, což vede k řadě úrazů.

 

Karabair v minulosti provázel své pány při kočovném způsobu života. Dle nařízení úřadů však byli Uzbekové nuceni usadit se. Je však pochopitelné, že tradice předků a zákaz starodávných zvyků vedl k nesouhlasům těchto středoasijců s nařízením a navzdory předpisům se postupně vracejí ke svým kořenům. Putují přes křovinaté stepi a polopouště, chovají ovce, kozy a samozřejmě koně, bez kterých by se jen těžko přemisťovali z místa na místo. Jak je již zmíněno v úvodu, karabair má pro tyto kočovníky vysokou hodnotu, stejně tak jako u jejich sousedů Turkmenů a Kazachů.


Popis a charakteristika


Krabairský kůň dorůstá kohoutkové výšky kolem 150ti centimetrů, jen o málo výš, než je tomu u jeho arabského předka. Hlava je rovná, bez známky štičího profilu, výjimečně se můžeme setkat se známkou klabonosu.

 

Tělo je „suché", to znamená, že svaly nejsou „masité" a kůže je velmi jemná. Tyto znaky jsou charakteristické pro všechna pouštní plemena. Kostra má výbornou konstituci. Karabairský kůň je velmi vytrvalé, zdravé plemeno, jen zřídkakdy u něj dojde ke zranění.

 

Nohy jsou pevné, kosti silné. Jedinou jejich nevýhodou je sklon ke špatným postojům - mezi nejrozšířenější patří kravský a šavlovitý.

 

Neběžnější barvou je hnědá, bílá a zrzavá a někdy se můžeme setkat i s plaváky či isabelami. Raritou jsou však i nadále vraníci a strakáči.

 

Uzbekové chovají karabaira ve stádech v horských oblastech. Mladí koně jsou od ostatních oddělování mezi 18 až 24 měsíci, přičemž jsou už ve třech letech schopni sloužit jako spolehlivý jezdecký kůň.


Využití


Karabairský kůň je menší, velmi mrštné jezdecké plemeno.  Zajímavostí je účast těchto koní na dostizích, zejména ve městě Taškent. Klisny tohoto plemene jsou cíleně kříženy s plnokrevníky. Vzniká tak rychlý kůň vhodný pro rovinové dostihy, tito kříženci však mohou sloužit také v mezinárodních jezdeckých disciplínách.

 

Dále můžeme ve střední Asii vidět karabairského koně i v zápřeži. Nyní jsou u tohoto plemene rozeznávány dva typy, dochází k jejich postupnému zušlechťování.


Karabairský kůň zkušenosti uživatelů

Napsat vlastní zkušenost s plemenem Karabairský kůň


Nejlepší profily

0 profilů Karabairský kůň z toho 0 profilů hříbátek



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.